Milí blažení kytkožrouti, jak se máte? Inu to je taková věta, jíž se navazuje kontakt. Takže, jak se máte v červnu roku 2021? Když se dívám kolem, zdá se mi, že příroda se má docela normálně.
Při pohledu do kalendáře kvetení to vypadá jako, že se vegetace vykolejená předešlými, nebývale teplými, jary vrací do svého pravidelného rytmu. To zpoždění kvetení je oproti loňsku velké, ale v kontextu mých vzpomínek mne vlastně nepřekvapuje. V paměti je zaryta vzpomínka na „Smrt rajčat“ z 5. června.
Toho roku (asi tak přibližně 1972) jsem byla s babičkou na chatě přes týden, protože jsem byla nemocná. Byla jsem tam nevýslovně šťastná, protože nemoc v přírodě rychle ustoupila radosti z toho, že nemusím do školy.
Kurzy & workshopy
pro kytkožrouty
Ale na začátku června přišel přízemní mrazík a zničil rostlinky, které moje maminka hýčkala sto dní doma na parapetu a několik málo týdnů na tom záhonku. Když za námi v sobotu přijela a viděla ty spálené chudinky, strhla se scéna, a myslím, že i se slzami. V těch emocích bylo, jak dnes vím, ledacos: zoufalství nad bezmocností vůči přírodě, nepokora vůči témuž, smutek ze zmařené práce, vztek, že nebudou sladké plody – samé víceméně negativní emoce.
Maminka moje nebohá to dokázala přetavit jen do jekotu: „Proč jsi je nepřikryla?!“ ptala se dokola své matky, mojí babičky.
No protože ji nenapadlo, že může ještě v červnu mrznout a taky mi ovazovala to zhnisané koleno.
Pointu tahle historka nemá. Já si totiž už nepamatuju, jestli ta rajčata obrazila. Rozhodně si však pamatuji, že jiné roky je zase zachvátila plíseň a kyblíky zmaru šly do kamen. Letos chodím kolem ubohých sazeniček bazalky, které ta zima trápí tak, že jsou celé žluté. Čekám, jestli se slunce smiluje a ještě z nich něco bude. Vím, že proti větru se nečůrá a že rozmary přírody lze jen přijmout.
Čtete také
Violka vonná (Viola odorata)
Nízká vytrvalá rostlina s hustou přízemní růžicí. Listy jsou široce vejčité až ledvinité. Kvete sytě modrofialovými květy, někdy červenofialovými, ojediněle bíle. Květy výrazně vonní a to i na větší vzdálenost. Stanoviště Violka roste ve volné přírodě i ve městech. Na kvalitu…
Napište mi, co se Vám v zahradě přihodilo v minulém půlstoletí nebo třeba jen desetiletí a inspirujte mne. Ráda si přečtu horory, frašky i komedie. A hlavně si užijte báječný červen, ať už přinese cokoliv.
Mohlo by se vám hodit
-
Dýně muškátová (Cucurbita moschata ‘Muscade de Provence’)39.00 Kč -
Dýně muškátová (Cucurbita moschata ´butternut´)39.00 Kč
-
Rajče divoké (Solanum pimpinellifolium)49.00 Kč – 64.00 Kč
Zpravodaj i Poradna
Chcete svůj vlastní Zpravodaj i Poradnu, do své vlastní emailové schránky, vždy s jekotem sirén na začátku každého měsíce?
Dobrý den, vyzýváte k diskusi, a nikdo nereaguje, tak mi je to tak nějak líto, podobně jako těch zmrzlých rajčat. Sice nemám zahradnické zkušenosti nejen půlstoletí, ale ani to desetiletí, vlastní zahradu buduju posledních šest let, předtím jsem dva roky sela do truhlíků na balkoně a předtím jsem sela akorát levanduli a nutila ji všem známým a babičce na zahradu, kam jsem ale nejezdila dost často, abych ji mohla správně opečovávat. Ale dnes jsem měla ohromnou radost, po pěti letech marného snažení mi vykvetla lupina! Z dětství si pamatuju, jak babičce na chalupě rostla jako plevel. Pak najednou zmizela. Mně ale připadalo trapné ji kupovat předpěstovanou, tak se ji poslední roky snažím vyset. Loni konečně vzešla, ale byla dost nedomrlá. Nechala jsem ji tam a ona se mi odvděčila a teď krásně kvete – dočkala jsem se! Obecně se snažím pěstovat ze semínek, ideálně vlastních (tedy opakovaně). Jenže to zpravidla dopadne tak, že mi toho na výsevní misce vzejde moc, což pak nemám čas rozsázet, a i kdybych si ten čas někde našla, tak nemám skleník, oken mám omezené množství a děti na ně letos už dosáhnou… Nicméně v posledních letech mi vždycky vzejde spousta rajčat, která se mi pak nevejdou na zahradu, tak je rozdávám po rodině, po známých, ale i jen tak po vsi. A taky množství petunií (jsou mnohem hezčí než muškáty a že voní mnohem líp, netřeba psát), ale ty zrovna přepichuju tak pozdě (resp. dlouho, protože to dělám postupně, jak urvu chvilku času), že většinu mám ještě teď mrňavý a nekvetoucí. Ale ony to doženou ;-)
Tak paní Janě i všem kytkožravým zahrádkářům přeji letos časté vlahé deštíky a mezi nimi teplé sluníčko!
(A ještě jednu kytkožravou radost – tříletá dcera celkem nepřekvapivě odmítá pít bylinkové čaje, ale protože je už týden dost nastydlá, opravdu bych ráda do ní něco nalila, a předevčírem jsme přišly na to, že když si sama nasbírá kytičkový čaj, tak se to dá pít – takže teď několikrát denně chodíme na zahradu sklízet sedmikrásky, měsíček, hluchavku a mateřídoušku ;-) )
Milá Eliško,
moc děkuji za krásnou zprávu. Nejvíc mne těší, že všem odhalujete “kouzlo lásky k jedlému býlí”. Co si člověk (hlavně maličký/maličká) nasbírá sám, to má skvělé účinky. Pomáhá to zdraví, protože v radostném těle je zdravá duše.