Zpravodaj 004

Advent nás před třemi dny přivítal sněhem, včera se měly nařezat třešňové větve na tak zvané barborky a zítra bude chodit Mikuláš, anděl a čert. To píšu jen pro ty, kdo tráví příliš mnoho času v budovách a uniká jim kolotání roku venku. Řečené platí jen v den, kdy posílám. Já jsem vyskotačila 1. prosince do toho prvního sněhu. Což můžete vidět na mém nožním selfie, které jsem si ze samé radosti ze sněhu pořídila. Podrobnosti se můžete dočíst dále za proklikem, když budete chtít. Barborky také mám, jen na Mikuláše nečekám.

Ačkoli se zdá toto temné roční období vůči květožroutům hodně nepřátelské, s čímž souhlasím, jsou způsoby, jak si je zpříjemnit. Prozradím Vám, jak to udělat, aby Vám vykvetly ty barborky.

Větvičky stříhejte ostrými zahradnickými nůžkami. Než barborky doma vrazíte do vázy, tak je hezky vykoupejte v  teplé vodě. V tak teplé, jako byste si dali sami. Až je budete dávat do vázy, tak zase do teplé vody. Nejsou to kytky, jsou to větve a voda bude pletivy lépe stoupat k pupenům, když bude teplá. Kdo dával pozor při fyzice, biologii i chemii, tak si to bude moci i zcela triviálně zdůvodnit. Já to vynechám, protože by to bylo dlouhé. A tento proces opakujte ideálně ob den. Dříve musela děvčata na svoje barborky každý den prskat vlažnou vodu, kterou zahřála vlastními ústy, pokud chtěla, aby jim haluzky vyrašily. Dnes jsou obydlí o mnoho sušší než dříve, málokdo má dvorek, na němž by mohl tvořit svými ústy vlahý aerosol, a tak doporučuji tu celovětvovou koupel.

A co si počít do konce roku se sebou samým?

1. Dopřejte si koupel jako barborky. Jestli budete uklízet, což explicitně nedoporučuji, ale mnohým v tom nejde zabránit, možná najdete nějaké vyčpělé bylinkové čaje, na které nebudete mít už chuť. Napusťte si vanu, bylinkový čajíček svařte a vylijte do koupele. Ponořte se a dále po už svém (sklenka šampusu, nirvána z nanicnemyšlení, hudba…). Radujte se ze svého přínosu pro trvale udržitelný hédonismus, protože nešlo do koše něco, co se jste uměli ještě využít jinak.
2. Cukroví jako vánoční žánr možná jednou vyhyne. Dnes je stále více trendy říkat: „já nepeču, protože to nikdo nejí.“ Už není sexy poměřovat kohorty cukroví (kdo má víc druhů a víc plechů). No ideální stav je jako u všeho někde mezitím. Já práci s těstem doporučuji. Hlazení a mazlení kynutého bochanu na vánočku nebo šoulání vanilkových rohlíčků odlehčuje hlavu jako každá činnost, která klade zvýšený nárok na jemnou motoriku. Těsto je nejlepší kuchyňská surovina. Sušená kvítka na hraní a pro větší radost z libovolného cukroví umím poskytnout v e-shopu.
3. Projděte se v čerstvém sněhu. Stačí minutka. U mne se to stalo takhle: Ráno 1. 12. mne  fb přivítal  postem s nohama jednoho z mých přátel. Napřed mne pojala žárlivost (nejen na kvalitu  a kompozici záběru, práci se světlem atd.), že jsem to nevymyslela sama. Negativní osten ale vzápětí vystřídala radost, že to stihnu taky, protože sníh ještě neroztál. Své ranní kroky na pavlači ještě v županu jsem promptně vypoustovala do sobotní storky na instagramu. Pro fotku, kterou jsem pořídila extra pro tento zpravodaj, jsem si po ranní kávě dojela zapózovat na travičku do zahrady. Vytvořila jsem pro Vás sněhové zátiší s čerstvou mátou, prokřehlým měsíčkem a trochou trávy. A jestli se někdo bojí, že při tom nastydne, ujišťuji, že to je mnohem méně nebezpečné než mýt v prosinci okna.

Jo, a polovina nejlepších víkendových dní pro soukromé akce (v dubnu a květnu) už je zamluvená a pražské semináře pro veřejnost už také najdete. Ty zatím v hojném počtu.

Na shledanou v novém roce.