Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris)

Černobýl je vytrvalá bylina, která může dorůst až do výšky 2 metrů. Má tuhé, červenofialově naběhlé stonky, které bývajíbohatě rozvětvené. Jednotlivé květy jsou žlutavé nebo červenohnědé a sdružují se do malých úborů. Kvete celé léto a suché rostliny vydrží až do další vegetační sezony.

Kde a kdy roste

Pelyněk černobýl je typická rumištní rostlina. Roste nejraději na místech narušených člověkem – na okrajích cest, na skládkách. Má ráda místa, kde byla země “obrácena naruby”. Na druhou stranu má ráda i půdu s větším obsahem dusíku. Je to jedna z nejobvyklejších rostlin nejen v Česku, ale i na celé severní polokouli.

Co s ním v kuchyni

Hořké látky obsažené ve stoncích i listech podporují činnost žlučníku a výborně ladí s jakýmkoli masem. Napomáhají totiž trávení tuků. Jako koření na podzimní “martinskou drůbež” se pelyněk černobýl používá v sousedním Německu dodnes.

Jarní výhonky, které mají nízký obsah těchto hořkých látek, se dají používat jako zelenina vhodná zejména k dušení.

Pelyněk má charakteristickou vůni, kterou uvolňuje, pokud ho rozemnete mezi prsty.

V dubnu se sbírají velmi mladé výhonky, které se na zarostlých loukách snadno najdou podle „loňských“ uschlých stonků. Nať se může začít sbírat a sušit ve chvíli, kdy rostliny ještě nezačaly odkvétat. Své kvality i po usušení.

Mladé bylinky se dají používat jen tepelně upravené; tedy jako špenát, do omelet, na brambory, do rýže. Prvně uvedená kombinace je nejlepší.

Sušené květy lze použít nejen jako koření na vepřové maso, ale i jako přísadu do nádivek, ať už jimi budeme plnit drůbež nebo je péct v samostatném pekáčku. Můžete je přidávat do gratinovaných brambor se sýrem, případně snítku vydusit v zeleninové směsi. Pelyňky se dají macerovat v oleji, který v zimě oceníme do salátů z brambor nebo kořenové zeleniny.

Již před dvěma tisíciletími exportovali Řekové pelyňkové víno. Ve směsi s dalšími druhy rodu pelnyněk vzniká účinný digestiv.