Jak jsem se stala kyktkožroutkou – 1. díl

Pravdivý příběh o tom, kterak jsem přivedla umění kytkožroutské do země české, aneb jak se nevydařené Vánoční dárky ve vydařené proměnily.

Často jsem dostávala, a pořád dostávám, přibližně stejnou otázku: „Jak jste k tomu, paní, přišla, k tomu kytkožroutsví?“

Odpovídám, že jsem k ničemu nepřišla, ale silou vůle jsem to prosadila v Česku, ačkoliv mi bylo naznačováno, že je to blbina.

Ke kytkožroutství mne dovedly různé cesty. Kdysi dávno vedla jedna z nich z mého kanape do renomovaného knižního eshopu, kde jsem si naklikala svou první velkou várku cizojazyčných knih o jedlých rostlinách.

Ta věc se stala myslím na svátek svatého Štěpána přibližně roku 2009. Rozmrzelá, rozladěná, deprimovaná a tak podobně vánočně naladěná, jsem nad chladnoucí kávou a tvrdnoucí vánočkou v náhlém hnutí mysli naklikala asi sedm francouzsky psaných knih o jedlých květech. Byl to můj dárek ode mě mně. Knížky byly vydány skoro ve všech frankofonních zemích – Švýcarsko, Kanada a samozřejmě Francie (nemám nic z Belgie a pochopitelně ani z Afriky).

Dodnes se k těm knížkám vracím. Jednak z nostalgie, protože jejich design dnes působí poněkud obstarožně, jednak abych se znovu a znovu inspirovala. Po těch nejbujnějších vánočních svátcích, v čase mezi svátkem sv. Štěpána a Silvestrem se v nich nostalgicky probírám… a těším se, až se začne vracet světlo a přijde pučení a já z nich budu dělat dobrá jídla v nových kombinacích.

Tak to je moje intimní zpověď, co se dá taky dělat o Vánocích. Přeskočte všechny stresy a udělejte něco neobvyklého, radostného, inspirujícího.

Šťastné a veselé Vám všem přeje Jana

Čtete také

Aktualitky Zpravodaj

Ohlížím se za sezonou nebo už vyhlížím novou?

30 srpna, 20234 min. čtení

Milí přátelé jedlého býlí a kvítí, podívejte se se mnou, jaká byla ta letošní kytkožroutská sezona. Vybírám to nejlepší. V posledním srpnovém týdnu končí hlavní kytkožroutská sezona, a tak se vždycky dívám, jak se těch přibližně sto padesát dnů…

Čti více