Cibule nebo hlíza? To je otázka.

Milí přátelé jedlého býlí a kvítí,

S blížícím se jarem už můžeme leckde v nabídce vidět prodej cibulek a hlíz typických jarních květin. Prodejci často nepoužívají jejich označení správně. Pojďme si v tom udělat pořádek a jasno. 

Charakteristickým znakem cibulnatých i hlíznatých rostlin je tvorba podzemního zásobního orgánu, který je základem života (téže nebo náhradní rostliny) v následujícím vegetačním období. Během jednoročního vegetačního cyklu vytvoří rostlina nadzemní orgány, květy, popřípadě semena, a v podzemní části nashromáždí výživné látky pro další sezonu. Pak přechází do období vegetačního klidu.

Cibule je útvar tvořený šupinovými vrstvami vyrůstajícími na dolní části stonku. Vnitřní šupiny jsou dužnaté a obsahují zásobní látky. V každé cibuli jsou založeny a do určité míry i vyvinuty základní orgány rostliny. Ze spodní části, tzv. podpučí, pak vyrůstají kořeny. U mnoha rodů jsou zdužnatělé šupiny cibule obaleny několika pevnými vrstvami ochraňujícími vnitřek před vyschnutím, nebo naopak při nadměrném vlhku před hnitím. K nejznámějším cibulovinám patří sněženky, ladoňky, tulipány, narcisy, modřence, ladoníky nebo lilie a samozřejmě česneky.

Hlíza je několikaletý zásobní orgán a tvarově i velikostně je podle druhu dosti různorodá. Tvoří ji téměř jednolitá hmota obsahující živiny. Základy nadzemních orgánů nejsou uvnitř, ale sedí na povrchu hlízy ve formě malých pupenů, jako budoucí výhonek. Hlízy se mohou rozřezat na části (z nichž každá musí mít alespoň jeden pupen) a použít k dalšímu množení.

Lehký zmatek může ovšem do situace přinášet další členění hlíz podle jejich původu. K typickým hlízám patří kořenové hlízy jiřin, nocenek, topinambor a pryskyřníků. Rozeznáváme ale i cibulové hlízy, klasicky u mečíků, frézií nebo krokusů. Vzhledově se podobají cibuli, ve skutečnosti jde o ztlustlou bázi stonku bez dužnatých šupin a s jedním až dvěma pupeny na vrcholu. Na povrchu je obaluje vláknitá suknice.

Přeměněnou, zdužnatělou podzemní část stonku označujeme pojmem stonková hlíza. Tyto hlízy mají kulovitý nebo bochánkovitý tvar. Takové hlízy mají některé sasanky, hlíznaté begonie nebo třeba brambořík.

Výčet je dobré doplnit ještě o jeden pojem – oddenek. Je to také ztluštělý podzemní stonek, který rovněž zastupuje funkci zásobních orgánů. Je ale plazivý a rozrůstá se vodorovně pod zemí (někdy i na povrchu půdy). Nese pupeny budoucích výhonů, ze spodní strany vyrůstají kořeny. Všeobecně známé jsou oddenky zázvoru nebo kosatce, najdeme je třeba také u konvalinek, dosen, některých begonií a bambusů. Oddenky pýru plazivého miluje každý zahradník.

Je potřeba zdůraznit, že správné odlišení cibule či hlízy není automatickým návodem na způsob pěstování. Některé přezimují v zemi bez větší péče, jiné potřebují ochránit mulčem, další se musejí na zimu vyrýt a uskladnit při teplotě nad 10 °C. Odlišuje se také doba jejich výsadby a péče během roku.

Mohlo by se Vám hodit

Stačí kliknout sem, pokud byste chtěli svůj vlastní Zpravodaj i Poradnu, do své vlastní emailové schránky, vždy s jekotem sirén na začátku každého měsíce.