Jak vypadaly Dušičky před příchodem dýní?

Náš evropský svět se změnil, když z Ameriky dorazily různé nové rostliny. Nic už nebylo na talíři jako dřív, když se lidé naučili jíst brambory. Ani Dušičky už nebyly stejné, když se začaly pěstovat dýně.

Dýně jsou důležitými kulinárními imigranty. V kuchyni se uplatní nejen na začátku listopadu. Začněme jejich zkoumáním. Odpověď na titulkovou otázku najdete v poslední větě. Jestli jste zvědaví, můžete přeskočit. Ale to by bylo jako přečíst si poslední stránku detektivky a zjistit, kdo je vrah ještě před první kapitolou.

Cesta z Ameriky

Dýně přijely na starý kontinent ve společnosti dalších rostlin. Každá má svůj zašmodrchaný příběh. (Zkuste si jich vyjmenovat alespoň sedm. Můžete to udělat v komentářích pod článkem. Bude mne to inspirovat k dalšímu zkoumání osudů zelenin). O tykvích respektive dýních se poprvé zmiňuje nádherný herbář z roku 1545. Je to dílo Leonharda Fuchse, po němž jsou pojmenovány fuchsie. Jeho kniha popisovala více než 500 rostlin a byly mezi nimi i některé novinky ze zámoří. Do našich končin – střední Evropy – se dostala tykev z Turecka. To se odvozuje od toho, že Fuchs nazývá dýně turecký kukumer. V Mathioliho herbáři, vydaném o pár let později, hovoří jeho autor o tykvích jako o tureckém zelí.

Čtete také

Zpravodaj

Něco zajímavého o jablkách (Zpravodaj 65)

2 listopadu, 20222 min. čtení

Milí přátelé jedlého býlí a kvítí, listopad má ve svém erbu dýně, ale jablka jsou taky fajn. Jablka jsou nejlepší ovoce mírného pásma, protože jsou trvanlivá, krásná, vyšlechtěná do mnoha odrůd a v kuchyni použitelná celou zimu skoro do každého jídla.…

Čti více

Mnoho druhů

Tykev čili dýně je druh velmi starobylý a proměnlivý a dlouhodobým šlechtěním se zmatek v systematickém označování ještě zvětšil. Botanikové stěží rozeznají tři druhy tykví (Cucurbita) – obecná, obrovská a pižmová (C. pepo, C. maxima a C. moschata). Dýně je jeden z lidových názvů, protože do tohoto botanického rodu patří též cukety a patisony, které se konzumují „nezralé“ jako oblíbené letní zeleniny. Z dýní se používají v kuchyni výhonky, květy, semena, dužina a někde se sušené plody melou na mouku. Dýně používané na dušičkovou zábavu se dnes komerčně nazývají prostě dýně halloweenské. Nejsem botanik, ale navrhuji systematické označení Cucurbita halloweensis, ale asi mi to neprojde.

Kurzy & workshopy
pro kytkožrouty

Ukázat kurzy

Vyprázdněný svátek

Listopad je měsíc, kdy se má všechno živé stahovat někam dovnitř. Keltové měli boha Samaina, který si uloupil na lovu ženu, která se přes zimu měla pod zemí starat o duše mrtvých a hlídat kořeny a semena, aby se dobře vyspaly před jarním pučením. Na oslavu magického letu duší se má jíst husa s pelyňkem. Křesťané měli svatého Huberta (3. listopadu) a svatého Martina (11. listopadu). My máme okružní cesty po hrobech předků a / nebo halloweenské maškarády. Listopadem začínalo neradostné období, protože lidé si uvědomovali, že teď bude hodně dlouho tma. Okny cloumala meluzína čili duchové zemřelých.

Dušičkové veselí

Aby nebyl dušičkový čas tak obtížný, občas se v některých oblastech pálily ohně. Děti, aby si dodaly kuráže proti strašícím duchům, tak si začerňovaly obličeje a maskovaly strach tím, že tropily skopičiny a lotroviny. Tedy pokud nedostaly nějaké mlsky – ořechy nebo jablka. Aby se duchové odlákaly od stavení, tak se jim svítilo na cestu pryč. Různé pitvorné obličeje se vyřezávaly…… teď to přijde ….. z tuřínu. Tuřín je taková obří ředkvička v kulinárním i botanickém pojetí. Wikipedie tvrdí, že ve Skotsku a Irsku se místo dýní používá dodnes. Ale věřte internetům.

Milí přátelé jedlého býlí a kvítí, v listopadu už se nemají sbírat žádné byliny, ale naopak je to měsíc jako stvořený pro vyrývání kořenů. A jestli máte nějaké speciální nekonvenční a originální dušičkové zvyky nebo jídla, tak to napište do komentáře a inspirujte ostatní.