Zpravodaj 060 – červen

Milí přátelé jedlého býlí a kvítí,

také si myslíte, že červen je měsíc dětí a zmrzliny? Začíná Dnem dětí a končí to vysvědčením. Zmrzlinu by si děti dávaly nejraději každý den a rodiče by to rádi nějak moderovali.

Argumenty se používají různé:

• Dostaneš angínu. To nedostane skoro žádné dítě.
• Pokecáš si oblečení. Šatičky se umažou tak jako tak.
• Nebudeš večeřet. Možná nebudou večeřet natruc.
• Spěcháme, teď ne. Ale dítě zpravidla nespěchá.
• Už jsi jednu měl/a. No jasně, ale to už je dávno.
• Zlobil/a jsi. Jo, tak teď budu zlobit ještě víc.
• Až doma, až potom, až jindy. Jo to taky, ale dítě jí chce teď.

Povím Vám, jak na to v jedné nejmenované rodině osud vyzrál a zmrzlina se tam stala synonymem nejvyššího blaha.

Rodiče stanovili přesnou venkovní teplotu, při níž bylo možno zmrzlinu požadovat. Děti byly drženy v domnění, že ta teplota je všeobjímající zákon. Bylo to poměrně vysoké a kulaté číslo: 30 ^oC. Bylo to dogma, o němž se nediskutovalo. Ty děti věděly, že je to blbost, ale neuměly to zbořit.

Až jednou se to zhroutilo. Bylo to na výměnném jazykovém pobytu v Anglii.  

„Jaké to bylo, miláčkové?“ ptali se rodiče dychtivě po návratu.

„Dobrý.“ pravila děcka jednohlasně.

„A co jste dělali?“

Už asi tušíte, pointu.

„Měli jsme k večeři KAŽDÝ DEN ZMRZLINU. A venku to bylo jen 15 stupňů.“

„A co jste ještě dělali?“

„Měli jsme zmrzlinu!“

V té rodině se pak stal slovní obrat „mít zmrzlinu“ výrazem popisujícím vše příjemné, milé, krásné, konejšivé i extatické. Když pak ty děti dospěly, odnesly si toto sousloví do svých nových rodin, kde ho hojně užívaly ve dne, ale i v noci…u stolu i v posteli.

Jak to máte se zmrzlinou? Je to Vaše radostná odměna, hříšná laskomina nebo každodenní červnový dezert?

Mohlo by se Vám hodit

Stačí kliknout sem, pokud byste chtěli svůj vlastní Zpravodaj, do své vlastní emailové schránky, vždy s jekotem sirén na začátku každého měsíce.