Zpravodaj 059 – květen

Milí přátelé jedlého býlí a kvítí,

čekali jste na květen nějakou krásnou květinu, že ano? A on je tu buřt. Chcete vědět proč? Je to moje jarní rituální jídlo. Není to totiž obyčejný buřt, je to buřt s příběhem.

To bylo tak. V jeden krásný májový den přišel můj syn se svou dívkou. Oba se hihňali. Chtěla jsem vědět, co se jim stalo tak neobyčejně šprýmovného.

„Já jsem Adélku načapal. He, he, he, ha, ha ha.“  řekl syn

Něco jsem si představila, ale vyčkávala jsem. Adélka se usmívala provinile.

„Pekla jsem si buřta.“ vysvětlila stručně. Jako štíhlá plavovlasá mileniálka měla před světem jasno. Buřt to je nejvíce zavrženíhodný poklesek. Ale..

„Když vysvitne sluníčko a už je jasné, že je jaro, tak dostanu strašnou chuť na buřta. Vytáhla jsem si gril, rozdělala jsem si oheň a upekla jsem si toho jednoho buřta. Stačí mi to na celý rok. Buřty mi vlastně vůbec nechutnají. Ten první jarní buřt ale jiný, je dobrý a já ho potřebuju.“

Dostala jsem také na takového buřta děsnou chuť. Seběhly se mi sliny do pusy, že jsem ani nedokázala nic říct. Ta síla slunce, která přinutí člověka překonat lenost a vytáhnout gril, uhlí, drátěný kartáč, podpalovač, talíř, hořčici, chleba… Útroby mi sevřela lačnost, empatická i závistivá.

„Jé.

Od té doby je první (a většinou i poslední) buřt i můj klíč, jímž otevírám nejkrásnější dobu roku. Dobu, kdy se dá dělat na ohni ledacos, dá se při tom sedět na zemi a dívat se na hvězdy na nebi. Přírodou požehnaný čas grilování.

Kdy a jak otevíráte Vy svou grilovací sezonu?

Mohlo by se Vám hodit

Stačí kliknout sem, pokud byste chtěli svůj vlastní Zpravodaj, do své vlastní emailové schránky, vždy s jekotem sirén na začátku každého měsíce.